Podle legendy bylo Cuzco – posvátné město a hlavní město incké říše Tahuantinsuyo založeno kolem 11. a 12. století našeho letopočtu Inkou Manco Cápac, který se spolu s jeho manželkou Mama Ocllo vynořili z jezera Titicaca.

Cuzco bylo centrem vlády čtyř rozlehlých oblastí Incké říše, které zahrnovaly části Ekvádoru, Kolumbie, Peru a Chile a Argentiny.

Incká společnost byla obdivuhodným příkladem politicko-sociální organizace. Inkové měli pokročilé znalosti architektury, vodního inženýrství, medicíny a zemědělství.

Cuzco, hlavní město říše Tahuantinsuyo

Hlavní rozvoj města nastal v období vlády devátého Inky Pachacúteca, v 15. století našeho letopočtu. Původní kečuánský název Qosqo, podle známého incko-španělského kronikáře Inca Garcilaso de la Vega, znamená „pupek světa“. Ve svém urbanistickém uspořádání odrážel čtyř-partitní organizační strukturu území Inků. Říše byla rozdělena do čtyř odpovídajících částí impéria – Chinchaysuyo, Antisuyo, Contisuyo a Collasuyo, podle jejich orientace s ohledem na geografické centrum kolem dvojitého náměstí Haukaypata a Cusipata (dnes náměstí Plaza de Armas a San Francisco). Tato náměstí byla obklopena císařskými paláci a chrámy (každý Inka a jeho rodina – ayllu – měla vlastní palác. Mezi chrámy vynikal chrám Qoricancha pro svůj význam a bohatství.

Na hlavním náměstí Haukaypata stál palác „Casana“ Inky Pachacúteca, z nichž některé části hradeb stále existují. Tam kde dnes stojí kostel Tovaryšstva Ježíšova a budova Univerzity, byla rezidence „Amaru Cancha“ Inky Huayna Cápac. Ve východním rohu náměstí byl palác „Pucamara“, kde sídlila ayllu Inky Túpac Yupanqui. Na náměstí, kde se dnes nachází katedrála, stál původně palác „Quishuarcancha“ Inky Wiracocha. Qoricancha neboli Chrám Slunce je nejdůležitější svatyní v Cuzcu a stál tam, kde se dnes nachází klášter Santo Domingo.

Cuzco, město koloniální

23. března 1534, Francisco Pizarro – španělský dobyvatel a kolonizátor jižní Ameriky oficiálně deklaruje španělské založení města a pojmenovává ho Muy Noble y grande Ciudad del Cusco (Velmi vznešené a velké město Cusco). Začne rozdělovat zemi, budovy, a dokonce i domorodé obyvatele jako otroky Španělům. Upřednostňuje své přátele, způsobuje nesouhlas, závist a nenávist, což povede k jeho vraždě o několik let později.

Koloniální Cuzco bylo postaveno na základech zničených inckých paláců a dalších původních inckých obydlí. Náměstí Inků byla obklopena zdmi, které se často používaly jako základ pro tyto koloniální domy. Cuzco je proto typickým příkladem kulturní fúze (původní incké a nové koloniální) a dnes chrání neocenitelné architektonické památky a umělecká díla.

Cuzco dnes

V průběhu 20. století, i když muselo trpět přírodními katastrofami, jako bylo velké zemětřesení v roce 1950, si město získalo velké historické, kulturní a turistické uznání.

Byly posíleny výzkumy, politika ochrany původních obyvatel a legislativa ve prospěch kulturního rozvoje a zachování kulturního dědictví. Modernizace a rozvoj, které jsou patrné ve všech oblastech, vedou k tomu, že dnes je Cuzco moderním městem, kde probíhá čilý obchod.

V roce 1933 bylo prohlášeno za „archeologické hlavní město Jižní Ameriky“ a v roce 1938 jej UNESCO zapsalo na seznam světového dědictví.

Zajímavá místa

Plaza de Armas: V původním jazyku Quechua se jmenovala Haukaypata (pláč nebo kňučení), kvůli projevům úcty a podřízenosti, s nimiž byly na tomto místě prováděny náboženské a vojenské obřady. V tradičním podání se uvádí, že náměstí navrhl zakladatel Manco Cápac jako symbolické centrum Říše.

Katedrála: Budova se skládá ze tří budov. Z kostela El Triunfo na pravé straně, postaveného na místě inckého Suntur Wasi (Dům Boží) v roce 1560. Dále Katedrály, která odpovídá centrální budově postavené na místě paláce Inky Wiracocha, a nakonec kostela Svaté rodiny na levé straně. Fasáda je v renesančním stylu s barokním vlivem. Uvnitř můžete vidět jeden z nejvýznamnějších příkladů koloniálního zlatnictví, dále více než 300 obrazů ze slavné Cuskeňské malířské školy, 11 postranních kaplí, každá se stříbrným oltářem.

Qoricancha: Qoricancha znamená v Quechua zlatý chrám, ale původně se jmenovala Inticancha neboli Slunečný chrám (Inti = slunce). Španělé zde, po destrukci původního chrámu, postavili klášter Santo Domingo, ale s trochou štěstí se zachovala velká část tohoto inckého chrámu. Avšak zlato symbolizující slunce, které pokrývalo zdi, bylo odvezeno do Španělska v 16. století.

Ajlla Wasi: Dům Panen Slunce nebo Vyvolených, ulice Loreto.

Hatunrumiyoc: Palác Inky Roca. V ní je slavný kámen dvanácti úhlů, v ulici stejného jména.

Okolí města

Sacsayhuaman: Pevnost nacházející se asi 2 km od centra města. Postavena byla na třech překrývajících se platformách, které jsou v průměru 360 metrů dlouhé. Po dobytí místa Španěly, byla tato pevnost zničena a do dnešních časů se zachovalo přibližně 30% původní stavby.

Qenqo: Asi 3 km od centra Cuzca se nachází svatyně ve tvaru obrovského kamenného bloku, vysokého téměř 6 metrů. Kromě průchodů, kanálů a schodišť vytesaných do tohoto bloku kamene, se zde nachází velký obřadní stůl. Usuzuje se, že kromě významných náboženských aktivit, se zde vykonávaly také mumifikace významných představitelů místní elity.

Puca Pukara: Takzvaná Červená pevnost se nachází asi 6 km od města. Jedná se o administrativní a vojenské centrum složené z teras, schodišť, chodeb, věží a výklenků.

Tambomachay: Leží 7 km od města a je považováno za místo uctívání vody.

Július Válka, Cusco, 25.5.2020